Terezie Zemánková: Anna Zemánková

Patrně nejznámější česká autorka art brut se k tvorbě uchýlila na prahu padesátky, v době osobní krize. Tehdy její mohutná imaginace vyplavila napovrch obrazy ukryté v podvědomí. Začínala tvořit vždy brzy ráno, kdy se z automatických gest rodily prvotní formy budoucího obrazu. Během dne je precizovala a doplňovala o stovky a tisíce repetitivních detailů.

I když se její fantaskní, jakoby podmořská květenství mnohdy transformují do živočišných tvarů, stále respektují základní principy rostlinného světa – odněkud vyrůstají, dávají vzejít květům, rodí plody. V rostlinné podobě jsou zakukleny nejrůznější libé i nelibé pocity, vnitřní poselství autorky. V průběhu let začaly být její kresby čím dál více subtilní, éterické, odhmotněné. Její soukvětí připomínají právě rozžehnuté světlice mířící kamsi vzhůru. Jsou metaforou autorčiny touhy vymanit se z tíživé tělesnosti, docílit transcendentálního rozměru. „Ze hlubin vzhůru“, tak nazvala jedno ze svých stěžejních děl, a tak lze charakterizovat i celý princip její tvorby.

Volba technik byla u Zemánkové poměrně impulzivní. Často si pomáhala kuchyňským olejem, který jí sloužil pro zprůsvitnění pastelů. Tempery a pastel doplňovala kresbou tuší a kuličkovým perem. Své pozdější práce perforovala, protlačovala, vyšívala, aplikovala do nich háčkované objekty, pracovala s textilní a papírovou koláží, do kreseb začleňovala umělé diamanty, korálky, flitry. Každý prvek měl svůj symbolický význam, byl dalším krokem směrem k dosažení kýžené krásy a dokonalosti, která měla předčít to, co stvořila příroda.

Tvorba se pro Annu Zemánkovou stala magickým rituálem a hlavním smyslem života. Nalezla v ní uspokojení, díky kterému s vnitřním klidem překonávala i takové rány osudu, jako byla těžká cukrovka a s ní související amputace nohou.


texty
Bez názvu
Bez názvu
Bez názvu
Bez názvu
Bez názvu
Bez názvu
Bez názvu
Bez názvu
Bez názvy
Bez názvu
Narození Boby
Bez názvu
Bez názvu
Bez názvu
Bez názvu