Citáty

 

„Pro vlastní proces tvorby paní Zemánkové byla typická jeho ritualizace, se kterou se u autorů její ražby setkáváme poměrně často. […] Obraz ovšem nebyl předem do detailu promýšlen, rodil se teprve při vlastním procesu kreslení: okamžitý psychický stav malířky se promítl do motoriky jejích pohybů při kresbě, a tyto pohyby zpětně podněcovaly psychiku, iritovanou samozřejmě i vizuálně, rodící se kresbou. Odtud také patrně určitý gestický ornamentismus paní Zemánkové, blízký například kresbám, vzniklým v rámci spiritistických aktivit, některým výtvarným projevům surrealismem prošlých malířů (např. André Masson) i některým dílům psychicky nemocných.“

Vykoukal, J.: Paní Zemánková, Cheb, GVU 1990  

„Její výtvarná kombinatorika je udivující: spojuje na první pohled nespojitelné, výsledkem jsou imaginativní útvary, které nesou pečeť medijní inspirace. S mediumními výtvory má společný vytvářecí automatismus a víru v duchovní obsah skutečnosti, již její dílo reflektuje.“

Nádvorníková, A. : l´art brut - umění v původním (surovém) stavu, Praha, GHMP 1998, s.55

„[…]Výrazně ženský charakter tvorby Anny Zemánkové, jejích křehkých brikoláží, je stejně udivující a fascinující jako třeba podoba výšivek a kreseb Jeanne Tripier či Magde Gill. Invencí však, zdá se, Zemánková obě předčí: její tajnosnubná erotická flóra dozrává v matoucí ovoce, až podezřele půvabné útvary mají jakoby lůna i jiné znepokojující znaky či úkryty...“

Nádvorníková, A. : l´art brut - umění v původním (surovém) stavu, Praha, GHMP 1998, s.55

„Dílo Zemánkové, jež někteří badatelé chápou jako herbář rostlin z jiné planety, tedy jako konvolut věcí nevídaných, neznámých, je přitahuje tajemnou ezoteričností. To způsobuje, že se zaobírají prameny této tajemnosti, šiframi obrazotvornosti a fabulace více než zvýtvarněním podnětů, vývojovými stupni formulací, nebo estetickou sumou jednotlivých symbolů, z nichž každý je o sobě hotovým, uzavřeným dílem. Ostatně – skutečné významy symbolů – pokud je autorka nenaznačila alespoň obrysově názvem – našemu pochopení většinou unikají. Tím spíše, že vegetativně ornamentální obrazce jsou vlastně jenom maskami kryjícími vlastní obsah. Tohle však už náleží k velké poetické hře Anny Zemánkové.“

Pohribný, A. : Oinirické vize Anny Zemánkové, Muzeum umění Olomouc 1998, s.15

„Snad to byly elektromagnetické impulsy, které prostřednictvím gest Zemánkovou upozornily na Cosi, co není v dosahu normálních počitků. Ta gesta puzená odněkud zevnitř, zvláště volné esovky, nebo lehce vykroužené spirály vedené s elegancí dirigenta, přiznávaly možná introvertní sklon. Zároveň se jimi manifestovaly archetypální znaky velkých přírodních jevů známé tisíce let. Jejich suverenita jakoby se přenesla do projevu Zemánkové – staly se základem většiny jejích lineárních rozvržení. Jimi se také dostala do hájemství autonomního vytváření, nenapodobivého a bezděky ke znázorňování neviditelných sil. Tušila, že se ocitla na křižovatce ornamentálně-vegetabilního a kosmologického?“

Pohribný, A. : Oinirické vize Anny Zemánkové, Muzeum umění Olomouc 1998, s.17

 „[…] Je to nová rajská flóra a taky fauna – ptáci a motýli – jejíž zářivá barevnost a ornamentální členění odpovídá měnivým konfiguracím skrytých her imaginace, neustálým metamorfózám, jimiž prochází nepřetržitý tok psychického dění. Není tu ovšem nic z plané a mechanické dekorativnosti tradiční ornamentiky, z jejího racionálního, formálně vázaného, otupujícího a uspávajícího stereotypu. Tato mentální vegetace má své vlastní, atektonické zákony růstu, obdobný vnitřní dynamismus, jako třeba Lesageovy architektury; řád, který je zcela jedinečný a nesouměřitelný s ničím jiným, než se sebou samým.“

Nádvorníková, A. : Labyrinty fantazie, Olomouc, Divadlo Hudby OKS 1982

  „Jedním ze zdrojů, z nichž Zemánková čerpala svoji inspiraci, bylo lidové umění. S jeho tradicí byla zjevně dobře obeznámena – sama dokonce doma uchovávala několik lidových krojů. Její kresby mají mnoho společného s výšivkami, malbami na kostelních lavicích a veřejích, s ornamenty na keramice z 18. – 20. století. Přesto je zavádějící  považovat tuto motivickou příbuznost za důkaz, že Zemánková přijala smysl všeobecně sdílených lidových dekorů za vlastní. Ačkoli ve svých pozdějších dílech používala například techniku výšivky, činila tak způsobem, který se od lidové tradice v mnohém lišil. Bez přílišného zjednodušení lze tedy říci, že kulturní vlivy nechávala působit na svou tvorbu výhradně intuitivně, podvědomě.“ 

Farb Hernandez, J.: The drawings of Anna Zemánková, In: Raw vision, n. 14, 1996, s. 43

 

 

 

 

 


texty